V letošní letní přestávce 1.FC Slovácko svůj prvoligový kádr spíše stabilizovalo. To však neznamená, že by neposilovalo. V tichosti a bez velkých fanfár převzal vedení prvoligového dorostu Zdeněk Psotka, který se v Sigmě Olomouc zasloužil o růst řady vynikajících hráčů, které Hanáci dokázali později dobře zpeněžit. Zkušenosti nasbíral i u prvoligového áčka, odkud byl v závěru minulé sezóny odvolán, a tak po jeho bohatých zkušenostech sáhl slovácký klub.
Pane Psotko, s vašimi zkušenostmi by vás fotbalový fanoušek hledal spíše na prvoligové lavičce. Jak berete své působení u mládeže ve Slovácku?
Beru jej jako každou jinou práci. Dostal jsem od Slovácka nabídku na trénování devatenáctky. Tuto práci jsem dělal dlouho, tak jsem neváhal ani chvilku. Je to zajímavá práce a chci si vyzkoušet věci, které v Olomouci fungovaly, a se Zdeňkem Botkem, který slovácké mládeži šéfuje, chceme mládež ještě více pozvednout a hlavně vychovávat hráče pro první mužstvo.
Na starosti máte jenom devatenáctku, nebo máte koordinovat práci více trenérů?
Ve Slovácku je nastavena nějaká koncepce, kterou se řídí všichni trenéři. Já jsem do té práce jenom zapadl, takže vedu skutečně jen devatenáctku. To však neznamená, že na poradách si nemůžeme vyměňovat různé názory. Třeba i na koncepci.
U mužstva jste dva týdny. Jaké si odnášíte první dojmy?
Pozitivní. Všichni kluci chtějí pracovat. U mládeže je vždycky chuť se někam prosadit. Vidím tady také hráčský potenciál. Někteří hráči mají předpoklady, pokud budou mít píli a ctižádost, aby ligu možná hráli.
Dostal jste poměrně silný ročník. Troufnete si být konkrétnější a říci, kolik hráčů může na ligu dosáhnout?
Přestože jsem na jaře sledoval devatenáctku, ve které hráli i mladší kluci než ročník, který odešel, tak jsem tady krátce, abych si troufnul vyřknout zodpovědně nějaký závěr. Na tréninku všichni přistupují k práci na 110 %, ale až samotné zápasy během podzimu ukáží pravé kvality. Když bych to ale zkusil odhadnout, tak dva tři hráči, kteří potenciál mají, tady určitě budou.
Olomouc je vyhlášená prací s mládeží. Jak by dopadlo vaše srovnání obou akademií?
Srovnávat to nechci, ale před lety byla zase akademie Slovácka vyhlášená. Za dob pana Valenty, který investoval do materiálu, zázemí i do hráčů, Slovácko bylo hodně vysoko na Moravě. Myslím ale, že vysoko je i nyní. Nemá pochopitelně takové možnosti výběru jako Ostrava nebo Brno, či jiná větší města. O to intenzivněji ale pracuje s jednotlivci, kteří tady jsou.
Přestože vás všichni spojují s Hanou, tak vy máte kořeny i přímo na Slovácku.
Ano, mám. Tatínek se narodil ve Starém Městě, dědeček pochází z Tupes, rodinu máme ve Zlechově, babička je z Jalubí. Už na prvních trénincích se někteří z rodiny hlásili. Jezdil jsem sem do deseti dvanácti let. Jak jsem začal hrát fotbal, tak už tolik času nebylo. S rodinou v Jalubí se ale hodně navštěvujeme stále.
Mentalitu Slovácka tedy máte v krvi. Tou mentalitou je protknutý i celý klub. Počínaje majitelem přes trenéry až po fanoušky. Společně tvoří jednu rodinu. Cítíte rodinou atmosféru i u mládeže mezi hráči? Přece jen Olomouc je možná spíše zavedenou fabrikou na úspěch.
Souhlasím, že Hradiště je menší město. Už když jsem hrával za dorost anebo potom za béčko, tak jsme jezdili do Starého Města, tam chodilo tři tisíce diváků. V osmnácti letech jsem chytal za Brod. Znám toto prostředí. Vždycky jsem sem jezdil, rád ať už jako hráč anebo divák. Fanouškovský potenciál je tady obrovský.
Přátelštější vztahy jsou cítit i uvnitř klubu.
Je to plus pro vaši práci?
Myslím, že pro výchovu mládeže ano. Hráči ale jednou musí projít sítem, konkurencí a pokud chtějí být úspěšní třeba i v evropském měřítku, tak profesionálním fotbalem projít musí.
Jaký cíl jste si osobně dal? 
Dodržovat koncepci klubu, to znamená vychovat hráče nejprve pro B-mužstvo a pak pro první mužstvo.
Slovácko má také jednotnou filozofii v rozestavení mužstev. Od áčka hrají systémem 4 - 5 - 1. Tu jste také převzal?
Máte pravdu, že je stanovena základní šablona. Já bych ji spíše poupravil na 4 - 3 - 3, ale různé nuance v záložní i útočné řadě jsou možné.