Na domácích šampionátech vystoupil Martin Mach pětkrát na stupínek nejvyšší

Kajakář oddílu kanoistiky Ostrožské Nové Vsi Martin Mach má za sebou úspěšnou sezonu a právem byl tak nominován do desítky nejlepších sportovců okresu Uherské Hradiště. V anketě o nejlepšího sportovce za rok 2009 se Martinova sestra Monika umístila na stříbrném stupínku. Jenomže mezitím ukončila ze zdravotních důvodů svou sportovní kariéru a naplno se věnuje vysokoškolskému studiu. Hájit co nejlepší výsledky rodiny Machových v této anketě tak letos bude jenom Martin.
Celkem pětkrát stanul Martin v loňském roce při závodech mistrovství republiky na stupínku nejvyšším. „Nejde říct, že některý z těchto titulů má pro mě jinou váhu. Všechny mají svou hodnotu,“ říká k pěti republikovým titulům Martin. Tím prvním v roce 2010 byl z pětikilometrové trati na deblkajaku. Závod se jede hned na začátku sezony a je hlavně na vytrvalost. Rychlost přijde na řadu až později. „Debla jezdím s Josefem Dostálem z Prahy. Spolu jezdíme už takových pět let minimálně,“ doplňuje Martin. Závody tohoto typu se jezdí většinou v Čechách, buď v Praze, nebo Sedlčanech.
Další tři domácí tituly získal spolu s Josefem Dostálem na krátkých tratích. „Většinou se domácí mistrovství jede od pátku do soboty. Takže se dá říct, že co den, to jeden titul,“ směje se mladý kajakář. Na domácí vodě nemá debl Dostál - Mach mezi juniory konkurenci. Už dva roky neokusili hořkost porážky. „V koutku duše jsme věřili, že bychom mistrovské tituly mohli získat. Ale třeba na kilometrové trati jsme soupeřili s kluky, co jeli na mistrovství Evropy a skončili šestí. Takže i obavy trochu byly. Naštěstí se jim závod moc nepovedl a pro nás byl tím pádem o trochu snazší. Na tratích 500 a 200 metrů jsme už do cíle dojeli bez větších problémů,“ popisuje tři mistrovské závody na tisíc, pět set a dvě stě metrů. A je mezi jednotlivými délkami nějaký rozdíl, co se třeba techniky týče? „Na dvoustovce se nic neřeší, tam se jede od začátku do cíle. Na pětistovce je to mezi rychlostí a vytrvalostí a na kilometru, to už se musí trochu jinak trénovat, jak na dvoustovku. Více se jede na vytrvalost, než na rychlost,“ popisuje závody Martin. Posledním loňským pátým titulem, čtvrtým, který vylovil z račického kanálu, byl ze závodu čtyřkajaku na kilometrové trati.
Ani z mezinárodní scény neodešel novoveský Martin Mach s prázdnou. Z juniorského mistrovství Evropy v Moskvě se domů vracel s šestým místem. I když před mistrovstvím Evropy si posádka čtyřkajaku, kterého byl Martin součástí, věřila na lepší umístění. „Před šampionátem jsme docela hodně trénovali a věřili jsme, že bychom mohli skončit kolem čtvrtého místa. Od začátku to přitom vypadalo slibně. Semifinálovou jízdu jsme dokonce vyhráli a dokázali porazit Maďary, kteří jsou v tomto opravdu výborní. Před finále jsme si i díky tomuto věřili. Jenomže ouha, ve finále jsme skončili až šestí. Určitě je to úspěch, ale měli jsme na víc,“ konstatuje smutně Martin a dodává, „dříve kluci takových výsledků nedosahovali vůbec. Zopakovali jsme stejné umístění jako v roce 2009. Tehdy to vůbec nikdo nečekal, teď to naopak bylo malým zklamáním,“ doplňuje Martin, pro kterého je letošní rok mezi juniory posledním.
Republikové tituly zajistili Martinu Machovi i nominaci na regatu olympijských nadějí v Piešťanech. A i tady se mu podařilo spolu s Dostálem vybojovat zlatou medaili. „Na dvoustovce se nám podařilo zvítězit. Na pětistovce jsme si dojeli pro stříbro a kilometrová trať nám vynesla bronz. Na čtyřkajaku na kilometrové trati jsme skončili druzí. Takže i na Slovensku se nám v porovnání s mezinárodní scénou dařilo, pravda je, že jsme patřili k těm starším závodníkům, a letos už na těchto závodech startovat nebudeme,“ je spokojený se svými výsledky Mach.
Ve výčtu všech loňských úspěchů chybějí domácí závody, které se během sezony jedou téměř každý víkend. I přesto výčet úspěchů a zisk zlatých medailí, pohárů a titulů už musí u Martina zabírat hodně místa. „Ani ne, mám takovou krabici, kde mám všechno schované,“ dodává ke sbírce trofejí Martin, který trénuje pod taktovkou svého otce Bohuslava. „Trénuje mě stejně, jako trénoval mou sestru. Má to své výhody i nevýhody. Už jsem si zvykl,“ uzavírá s úsměvem Martin Mach.

Ve dvou se lépe trénuje
Tréninkovým partnerem Martina Macha je veselský Richard Hála, který v loňském roce získal titul juniorského mistra Evropy ve sprintu na divoké vodě. „S Martinem se známe asi dva roky, po které spolu trénujeme. Teď v zimě se vídáme častěji, ale i přes sezonu tak minimálně čtyřikrát až pětkrát do týdne. I když se na první pohled může zdát, že rychlostní kanoistika a divoká voda nejdou moc k sobě, opak je pravdou. Pádlování je v podstatě stejné, liší se jen v detailech a při tréninku jde o to se zdokonalit a samotnému se těžko trénuje,“ objasňuje spojené tréninky s Martinem Machem.
Trénink někdy trvá i přes tři hodiny a vidět se téměř každý den, to musí někdy už lézt i krkem. „Vůbec ne, spíš se těšíme, ve dvou se to lépe táhne, říká jedno přísloví,“ dodává Richard. O co víc času tráví spolu při trénincích, o to míň pak po nich. „Na mimosportovní aktivity není moc času, buď trénujeme, nebo závodíme,“ dodává.

Martin se neustále zlepšuje
Martin Mach trénuje pod dohledem svého otce Bohumila. V juniorské reprezentaci je jeho trenérem Pavel Hottmar, který svého úspěšného svěřence vidí následovně. „Martin je správný kluk, který umí pořádně trénovat. Dokonce byl s námi v lednu i na běžkách, na kterých se také hodně zlepšil, ale zlepšil se i v jiných disciplínách, na kterých se teď v zimě nabírá kondice. Tu pak zúročí na vodě, kde se rozhoduje,“ chválí Martina za zimní přípravu.
V loňském roce vedl Martina na evropském šampionátu. „Kluci měli tajnou ambici na medaili, podle vývoje závodu se dá šesté místo považovat za úspěch. Trošku jim chybělo štěstí. Snad to klukům letos vyjde a rozloučí se s juniorskou kategorií medailí. Pokud bude Martin na sobě dále pracovat, nemám strach, že by se mezi dospělými neprosadil. Zatím bude bojovat ještě v kategorii do 23 let, která je na mezinárodní úrovni velmi dobrá. Přechod od juniorů k mužům je ale hodně těžký,“ dodává juniorský trenér reprezentace Pavel Hottmar.

Brácha má stále moji podporu
Nejlépe zná Martina asi jeho sestra Monika, taktéž úspěšná kajakářka, kterou v loňském roce vynesla anketa o nejlepšího sportovce až na druhé místo. „Vrcholným závodem bylo v loňském roce mistrovství Evropy, od kterého si myslím v koutku duše sliboval i medaili. Fandili jsme mu celá rodina, ale podle mě šesté místo není vůbec špatné. Dokud jsem byla ještě doma, snažila jsem se ho podporovat jak v trénincích, tak při závodech. Od podzimu studuji v Praze, takže teď už to bude horší. Do trénování jsem mu nikdy ale moc nemluvila, od toho má trenéra,“ směje se Martinova sestra Monika. Pokud Martinovi vydrží forma i po přestupu mezi muže, byla by ráda, kdyby Martin zavítal do Dukly Praha. „Určitě ho mezi muži nečeká nic lehkého. Každopádně je tam větší konkurence, ale pokud by se mu podařilo dostat do Dukly, určitě bychom zase byli více spolu,“věří, že se bratr dostane do elitního českého klubu.